Neplní přední stránky novin jako totalitář Bernie Ecclestone nebo sukničkář Flavio Briatore. Na listině vítězů najdete jeho jméno jen v případě, že byste jej tam chtěli vidět silou vůle. Přesto Ross Brawn promluvil do konečných výsledků šampionátů v posledních 20 letech jako málokdo jiný. Stačilo mu k tomu dobré načasování a hojnost šedých buněk mozkových.
80. léta - neznámý Angličan s mizernými začátky
Když přišel Ross Brawn na sklonku podzimu roku 1954 na svět, měl monopol na úspěchy v rodící se moderní historii F1 proslulý Argentinec Juan-Manuel Fangio. Ač vášnivý zahrádkář a rybář, byl to britský jaderný výzkum, co mělo rodáka z průmyslového Manchesteru živit. Jakožto mladík, který právě vystudoval instrumentaci (přístrojovou techniku), se však díky Siru Franku Williamsovi brzy přimotal do prostředí Formule 3 a lidově řečeno bylo vymalováno.
Když se přes období paběrkování a sbírání zkušeností v „Senno-Prostovských" 80. letech dostal přes Lolu, Arrows a Jaguar, z nichž všichni skončili bez úspěchu kdesi na smetišti dějin, k mladému Benettonu jako technický ředitel, stěží to někdo vůbec registroval.
90. léta - jak to vypadá, když se dva géniové srazí v jednom působišti
V letech 1994 a 1995 je již situace poněkud jiná. Lišácký stratég, pragmaticky stavějící méně výkonný, ale o to přilnavější Benetton na míru bezskrupulózního mladíka Michaela Schumachera (vzpomene si dneska vůbec někdo, že za „Schumim" nosil vodu jistý Jos Verstappen nebo Johnny Herbert?), totiž znenadání oslavil s tehdy ještě dosti horkokrevným Němcem dvojí primát mezi jezdci! Další překvapivá story byla na světě.
Pro ročník 1996 se však trochu zmlsaný Němec nechal ukecat stájí Ferrari a na sklonku neúspěšného ročníku, kdy jemu a jeho nepříliš konkurenceschopnému vozu vyfoukl titul Damon Hill s podstatně silnějším Williamsem, jej následoval i Schumacherův mozek Ross Brawn. I ty nejmladší ročníky si patrně pamatují léta 2000-2004, která znamenala spanilou jízdu stáje se vzpínající se kobylkou ve znaku a v nichž se v podstatě závodilo jen o zbytky na Němcově talíři. Než však Schumacher s Brawnem, ale též šéf týmu Jean Todt a hlavní projektant Rory Byrne, dospěli do stavu roboticky bezchybného monopostu podpořeného geniální strategií v jednotlivých podnicích, tvrdě se makalo (a těsně prohrávalo) celé 3 roky, kdy Rosse Brawna budili ze snu střídavě konstruktéři Williamsu (1997) a Mc Larenu (1998-1999).
„Rádi bychom ho přijali mezi sebe, protože spojení Ferrari-Rossi je přece lákavé na první pohled."
- Takto Ross Brawn komentoval úctyhodný výkon motocyklového mága Valentina Rossiho, který v testovacích jízdách pro Ferrari zaostal za rutinérem Schumacherem o pouhých 6 vteřin.
21. století - Ross Brawn jako respektovaný rutinér
Když se v letech 2005 a 2006 díky Fernandu Alonsovi konečně zmátořil Benetton, nyní Renault, rozhodl se úspěchy znavený Brawn na rok vysadit, aby se vrátil ne mezi hromadu roztomile temperamentních Italů, nýbrž mezi Japonce v ambiciózní Hondě. Ta se však roku 2008 s propukající ekonomickou krizí odhodlala ze světa velkých cen vycouvat a to přes všechna Brawnova vehementní ujištění, že „tohle je konečně ten vítězný vůz".
„Albert Einstein Formule 1" se nicméně rozhodl plody své cenné práce od Japonců vykoupit i se všemi napáchanými závazky za symbolickou 1 libru (30 korun) a soudě podle prvních dvou podniků právě probíhající sezóny, rozhodně na tom nebude tratit. Těžko říct v sezóně plné změn a kuriózních výsledků, zdalipak si pan Brawn jako šéf týmu Brawn GP ctižádostivě kráčí pro hattrick, nebo po přesunu závodů na starý kontinent bublina poslušně splaskne, jak si teď někteří jeho někdejší chlebodárci nepochybně přejí.
Brawn GP - Ross Brawn ví, s kým na trati spolupracuje
Týmovu jedničku, devětadvacetiletého někdejšího manekýna světa F1 Jensona Buttona, měl údajně v plánu prošťouchnout už do kokpitu jednoho ze starších Ferrari, ale tehdy se zdál všem příliš neosobitý a skromný. Ross Brawn často a rád nechával velmi inteligentního a velice erudovaného Michaela Schumachera „kecat" do vývoje rudých vozů z Maranella a nyní se ukazuje, že ty samé cenné vlastnosti má skladem právě i Jenson: „pilně spolupracuje s inženýry a je jako politý živou vodou". Ve svých 29 letech už má rozhodně na čase udělat do světa kolotočů F1 nějakou menší či větší díru.
Do role dvojky byl před nezkušeným Brazicem Bruno Sennou upřednostněn jeho krajan, populární veterán Rubens Barichello, se kterým má Ross Brawn velmi příjemné zkušenosti coby poslešným nosičem vody Michaela Schumachera v pozdější éře panování Ferrari. Rubens v čase žní Ferrari, na rozdíl od svého předchůdce, irského playboye s notně prořízlou pusou Eddieho Irvinea, dokázal „Schumiho" akceptovat jako absolutně preferovaného jezdce a tento model by Ross Brawn, zdá se, rád přenesl právě do Brawn GP.
Přirozeně, jedním z vůbec prvních Rossových gratulantů na počest premiérového vítěztví Brawn GP nebyl nikdo jiný než Michael Schumacher. Jeho ostatní ex-kolegové z Ferrari přirozeně tolik aktivní s blahopřejnými zprávami nebyli a spíše měli tendence na vozech Brawn GP cosi reklamovat. Inu, když Italům teče do bot, jsou hlasití a koušou...
| Další > |
|---|
